§ 3 zákona č. 227/1946 Zb.

Dlužník peněžité pohledávky, která vznikla před 1. listopadem 1945, může u okresního soudu, v jehož obvodu má věřitel své bydliště nebo závod, z jehož provozu pohledávka vznikla, uznávaje současně pohledávku, navrhnouti, aby soud stanovil přiměřenou lhůtu ke splnění závazku anebo povolil splácení pohledávky ve splátkách a stanovil jejich výši a dobu splatnosti. Nemá-li věřitel bydliště nebo závod na území Československé republiky, je pro návrh příslušný soud dlužníkova bydliště (závodu). Návrh je nepřípustný, je-li závazek dlužníkův určen exekučním titulem.

Byl-li proti dlužníku vydán platební rozkaz v řízení upomínacím, může dlužník ve lhůtě k odporu, nepodává-li odpor, navrhnouti u soudu, který platební rozkaz vydal, aby byla stanovena lhůta nebo splátky podle § 2, odst. 1.

Návrh podle odstavce 1 nebo 2 lze učinit ústně do protokolu nebo písemně. Navrhovatel musí stručně vylíčit skutkové okolnosti rozhodné pro povolení lhůty nebo splátek a uvésti průvodní prostředky.

Před rozhodnutím o návrhu vyslechne soud věřitele; rozhodnutí se stane usnesením. Soud návrhu vyhoví, není-li dlužník beze své viny s to závazek splnit a lze-li na věřiteli spravedlivě žádati, aby snášel odklad plnění. Vyhoví-li soud návrhu, vysloví povinnost dlužníka zaplatit uznanou pohledávku ve lhůtě, kterou stanoví, nebo místo lhůty stanovené v platebním rozkaze stanoví novou lhůtu k plnění, anebo určí výši splátek a dobu jejich splatnosti, a to i tak, že se při prodlení s některou splátkou stanou všechny zbývající splátky ihned splatnými. Lhůtu nebo splátky lze povolit pro celý závazek nebo jen pro jeho část.

Náklady výslechu je dlužník povinen nahraditi věřiteli; to neplatí, jestliže věřitel nevyhověl zřejmě odůvodněné žádosti dlužníkově o povolení lhůty nebo splátek, podané mimosoudně.

Proti rozhodnutí soudu druhé stolice o návrhu na stanovení lhůty nebo splátek není opravný prostředek. Změní-li se však podstatně poměry, které byly rozhodné pro úpravu podle odstavce 4, může soud na návrh rozhodnutí změnit nebo zrušit.

Pro řízení o návrhu podle odstavce 1 platí s výhradou ustanovení odstavců 5 a 6 předpisy zákona ze dne 19. června 1931, č. 100 Sb., o základních ustanoveních soudního řízení nesporného.